Praha.cz

Vítězné náměstí v Praze-Dejvicích je torzem. A přitom to mělo být druhé centrum metropole mladičké republiky. Velkorysé a zároveň ukázněné řešení architekta Antonína Engla, započaté v letech 1922 až 1924, nebylo však nikdy důsledně dokončeno. Všechny poválečné pokusy zastavět třeba volnou parcelu mezi ulicemi Verdunskou a Jugoslávských partyzánů či ještě větší parcelu před komplexem vysokých škol, skončily patem. Možná můžeme říci naštěstí

V padesátých letech sice vznikla idea vystavět na pozemku, který patřil ČVUT a kde podle Englových původních plánů měla stát rektorát pražské techniky, novostavbu Ústředního domu armády v duchu „socialistického realismu", leč sešlo z ní. Svou roli při tom jistě sehrálo odvážné Englovo „separátní veto", zaslané k rukám prezidenta republiky. V šedesátých až osmdesátých letech vznikly nové stavby v areálu vysokých škol, ale samotný prostor náměstí zůstal tak, jak ho Engel na počátku války opustil. V roce 1993 byly Dejvice, Bubeneč a horní Holešovice vyhlášeny památkovou zónou. Pro Vítězné náměstí zůstával nadále platný Englův regulační plán z roku 1924.

Po osmdesáti letech však do hry vstupuje projekt zástavby menší z prázdných parcel, mezi Verdunskou a Jugoslávských partyzánů. Bývalo na ní skladiště, později tržnice, pak parkoviště. Praha 6 tu plánovala vystavět obecní úřad, nakonec se však rozhodla, že jí pro administrativu postačí renovovaná budova původní radnice na ulici Čs. armády. Akciová společnost Vítězné náměstí (v níž měla městská část 45 procent) byla odprodána druhému společníkovi, firmě PPF Reality. (O překombinovaném průběhu vlastnických proměn podrobně čtěte ZDE.)

Místo nové radnice má na parcele vzniknou polyfunkční budova. Převážně kancelářská – což ssebou přinese další dopravní zatížení prostoru už nyní zahlceného autu -, s trochou občanské vybavenosti. Z architektonické soutěže, které se účastnilo pět ateliérů, vyšel vítězně projekt Architektonického ateliéru Radana Hubičky nazvaný LINE. Po zveřejnění vizualizací se mu začalo lidově říkat „lední medvěd". Klub za starou Prahu ve svém kritickém stanovisku ovšem navrhl přiléhavější přezdívku – „bílá buchta". „Řešení je výsměchem původní urbanistické koncepci Dejvic od Antonína Engla i statutu Dejvic a Bubenče jako památkové zóny," míní Klub. Projekt ovšem stihl v rekordní době získat výjimku do magistrátního odboru památkové péče. Podepsal ji bývalý ředitel odboru Jan Kněžínek, vlastně jen krátce před tím, než v úřadu skončil. O přezkoumání tohoto závazného stanoviska Klub za starou Prahu před časem požádal. K souvislostem plánované novostavby přitom konstatoval: „Jsme si samozřejmě vědomi, že nelze požadovat dokončení náměstí v Englově původním řešení architektonickém i materiálovém, byť bylo již kdysi vyprojektováno, v případě tohoto návrhu však jde o svévolné vizuální vybočení z urbanistického schématu a přebití klidného charakteru englovského novoklasicismu dráždivou linií organické architektury. Nic nemá k sobě dále, než tyto dva principy. O dodržení poslání, podmínek i samotného smyslu památkové zóny tak nelze vůbec hovořit."

Na internetových stránkách projektu (www.viteznenamesti.cz) však můžeme číst nadšená stanoviska renomovaných architektů a architektonických teoretiků. Za všechny citujme Johna Eislera: „Brilantnost Hubičkova řešení dostavby bloku mezi ulicí Verdunskou a třídou Jugoslávských partyzánů spočívá ve zdánlivé lehkosti, se kterou navržená hmota, artikulovaná kontinuálními horizontálními lamelami, vychází tam, kde je to třeba z regulačních parametrů Englovy koncepce (půdorysná stopa, výška říms, výška hřebenů střech apod.), ale přitom je využívá jako odrazový můstek pro vytvoření skulpturálně bohaté a dramatické hmoty a pro formulování vlastního názoru na možnosti tvoření městského prostředí pomocí nekompromisně moderního architektonického výrazu."

Expertní tým, který povolala rada městské části Prahy 6, ovšem proti projektu, kterému přiřkla první pořadí soutěžní porota, vyzvedl projekt ateliéru CMC architects, kterému v soutěži připadlo třetí pořadí. Ten podle většinového mínění expertů „nejlépe reaguje na podmínky v místě" a na „regulační podmínky". Například architekt Josef Pleskot jej považuje za „nejklidnější, nejvěrohodnější a nejpokornější" pro danou situaci, zatímco vítězný projekt podle jeho mínění „jako módní architektonický design upoutává pozornost bez hlubších důvodů". (S projekty, které v soutěži obsadily první až třetí místo, se můžete seznámit na internetových stránkách České komory architektů.

Velmi razantně vyjádřil odmítavý postoj k chystanému projektu historik architektury Rostislav Švácha. Podle něho „měkká organická forma nepochybně uspokojí touhu mnoha Pražanů po architektuře ve tvaru blobu, jakou jim v roce 2007 předvedl Jan Kaplický v návrhu Národní knihovny pro Letenskou pláň. Co se však hodí pro Letnou, Englovu náměstí naopak zasadí smrtelnou ránu. Patřím k těm, kdo si vždycky budou myslet, že za omylem soutěžní poroty v roce 2010 a za selháním pražské památkové péče o dva roky později se neskrývá nic než síla peněz. Na Vítězném náměstí budou tyto peníze opravdu vidět."

Dejvický „lední medvěd" ovšem probouzí i nezávislé občanské mínění, které k architektonickému a památkářskému sporu přidává další naléhavé otázky o životě lidí ve městě. Ukazují to například internetové stránky sdružení Praha 6 ztrácí tvář.

Zdroj: www.literarky.cz

O tom jak dopadlo mimořádné zastupitelstvo Prahy 6 v pátek 15. února se můžete dočíst v článku Mimořádné zastupitelstvo: veřejný zájem jde stranou, PPF na postupu sdružení Praha 6 ztrácí tvář.